Detaily z výstavy Divoká planeta
Fotografie z výstavy "Divoká planeta"
1 Vulkán Poás - Kostarika
S jedovatým jezerem uvnitř kráteru patří vulkán Poás mezi 4 aktivní sopky Kostariky. Od roku 1828 vybuchl 39krát. Se šířkou 1,6 km a hloubkou 300 m je kráter Poásu považován za největší aktivní kráter světa. Nedaleko vulkánu Poás je další velmi aktivní vulkán Arenal, který chrlí žhavé kameny a lávu po svých strmých svazích téměř neustále.
2 Laguna Cañapa - Bolívie
Jedna z mnoha lagun vysoko v bolivijských Andách, v oblasti rozsáhlé náhorní plošiny nazývané Altiplano. Po průjedu solnou plání Salar de Uyuni vede cesta mezi vulkány směrem k hranicím s Chile. Cestou je možné spatřit několik lagun. V drsném andském podnebí laguny přes noc zamrzají v mrazech až -20°C a ve dne zase rychle rozmrzají, protože teplota stoupá až nad 20°C. Plameňáci uvěznění v ledu proto vždy ráno v klidu počkají až led roztaje a pak pokračují v hledání potravy.
3 Grand Canyon – Velký kaňon - USA
Grand canyon je největším kaňonem na světě. Jeho délka je téměř 446 km a je široký od 500 m do 24 km. Největší hloubka kaňonu je okolo 1600 m a dospělému trénovanému jedinci zabere celý den sestoupit až na dno kaňonu k řece Colorado. Často se stává, že návštěvník podcení své síly, neboť cesta vede nejdříve dolů a jde se velmi snadno a po prohlédnutí je nutné opět vyšlapat celé převýšení ve zničujícím vedru zpět nahoru, bohužel sil již nezbývá a na návrat je již pozdě. Nucené nocování a častá záchrana vyčerpaných lidí je zcela běžná.
4 Podzim na hranici Yellowstonského parku a parku Grand Teton - USA
Když pojedete do USA na podzim, budete mít možnost spatřit zajímavý jev. Tak jak budete projíždět skrz hory v národních parcích, se stoupající nadmořskou výškou projedete skrz podzim, kdy žloutnou stromy až do oblasti zasněžené, kde již panuje zima. Na další křižovatce však stočíte volant a pojedete zase dolů a vyjedete ze zasněžené zimy skrz podzim až do nádherně teplého pozdního léta.
5 Stromy se připravují na příchod zimy - USA
Na přelomu podzimu a zimy, v Yellowstonském národním parku v půli měsíce října. Opadává listí a stromy se již chystají na příchod mrazů a sněhu. V půli října se národní park uzavírá, aby byl opět otevřen až příští rok na jaře. Protože v parku bývá velké množství sněhu není možné jej udržovat otevřený celoročně.
6 Deštný prales mírného pásma – Olympic - USA
Jen na třech místech na světě se nachází tento nádherný deštný les. Na Novém Zélandu, v Patagonii a v národním parku Olympic v USA. Stromy porostlé až do korun rostlinami, mechy a lišejníky, bujná vegetace a stálý přísun vlhkosti od Pacifiku dodávají deštnému lesu nezaměnitelné kouzlo.
7 Mono Lake - USA
Jezero Mono leží východně od hranic Yosemitského národního parku. Od dvacátých let minulého století jeho hladina postupně klesala, protože město Los Angeles začalo odebírat velké množství vody z jeho přítoků. Do roku 1994 poklesla hladina jezera o 15 metrů a tím se odkryly zajímavé fotogenické tufové věže, které vznikly usazováním minerálů z horkých, do té doby podvodních vřídel.
8 Salto Angel – Venezuela
Nejvyšší vodopád na světě měří na výšku 979 metrů a byl pojmenován po průzkumníkovi, který se jmenoval James Crawford Angel. Bezesporu nejzajímavější na vodopádu je jeho nedostupnost ve venezuelském pralese. Nejdříve je nutné letět malým letadlem do osady Canaima u stejnojmenného jezera, do kterého spadá několik nádherných vodopádů. Tam přesednout na motorovou loď a pokračovat několik kilometrů proti proudu řeky podél stolové hory Auyantepui rozkládající se na ploše 700 km2, ze které vodopád padá. Nakonec následuje dvouhodinový pochod pralesem k vodopádu.
9 Blyde river canyon - JAR
Po Grand Canynonu (USA) a Fish River Canyonu (Namibie) třetí největší kaňon na světě. Je 26 km dlouhý a v průměru asi 800 m hluboký. Hranice kaňonu sousedí s národním parkem Kruger, největším národním parkem JAR, kde můžete pozorovat divoká zvířata ve volné přírodě.
10 Vodopád – severovýchod JAR
Pojedete-li z Johanesburgu na východ, budete projíždět provincií Mpumalanga. Než spatříte krásný Blyde River Canyon, můžete obdivovat úchvatnou krajinu se zajímavě tvarovanými horami, ze kterých na mnoha místech spadají vysoké vodopády.
11 El Capitan – národní park Yosemity – USA
Nejvyšší monolit na světě, velká výzva pro lezce, kteří táboří pod stěnou a každý den vyrážejí na několikadenní výstup. V Yosemitském údolí je ještě několik dalších kempů, po většinu času beznadějně plných. Rezervace místa pro stan je tedy nutností, jinak je návštěvník nucen opustit údolí a utábořit se v odlehlém kempu a nebo dokonce opustit národní park, kde je z bezpečnostních důvodů zakázáno tábořit mimo vyhrazená místa.
12 Joshua Tree – Juka krátkolistá - Death Valley - USA
Zvláštní strom vyskytující se ve vyprahlých oblastech v USA ve výškách nad 1000m. Rostlina nemá letokruhy, proto se její stáří počítá dle vzrůstu. Každý rok vyroste o cca 2,5 cm.
13 Řeka Orinoko - Venezuela
Orinoko protéká celou Venezuelou. Podél jejích břehů je mnoho indiánských vesnic a také veliká města. Řeka a její přítoky slouží také jako dopravní tepny v oblastech kde není vybudovaná infrastruktura.
Zajímavostí je, že Orinoko a Amazonka jsou propojeny a na lodi je možné proplouvat mezi oběma veletoky. Teoreticky je tedy možné takto cestovat přes celou Venezuelu, Peru a Brazílii až do Bolívie.
14 Bolívijské Andy – Altiplano
Fotografie byla pořízena na náhorní planině zvané Altiplano dva dny cesty od města Uyuni. Aktivní vulkán svými fumaroly vypouští jedovaté plyny a je proto zakázán výstup na vrchol. Průměrná nadmořská výška okolní krajiny je min. 4000 mnm.
15 Laguna Verde pod vulkánem Licancabur – hranice Bolivie a Chile
Při průjezdu solnou plání Salar De Uyuni skrz hory směrem k hranici s Chile je Laguna Verde tou poslední v řadě nádherných lagun plných plameňáků.
16 Auyantepui – Ďáblova hora – Venezuela
Stolová hora o rozloze 700 čtverečních km je především známá tím, že z ní padá do hloubky 979 m nejvyšší vodopád světa Salto Angel.
17 Rio Autana – Venezuela
Plavba po řece Autana, pojmenované po stolové hoře Cerro Autana. (Ke stolové hoře Cerro Autana je možné se dostat po řece z města Puerto Ayacucho asi po 3 denní plavbě lodí. Pak následuje několikahodinový pochod pralesem až na nízký pahorek, ze kterého je nejlepší výhled)
18 Stolová hora nad Kapským městem – JAR
Kapské město je třetím největším městem Jihoafrické republiky a zároveň legislativní hlavní město. Sídlí tu jihoafrický parlament a další vládní instituce. Jednou z nejznámějších přírodních pozoruhodností Kapského Města je Stolová hora. Úchvatnou scenérii také skýtá hornatý Kapský poloostrov zakončený mysem Dobré naděje.
19 Pouštní duna – Death Valley – USA
Drobné stopy v písku jsou znakem toho, že i v takto nehostinné krajině je život. Rostliny přežívají v denních teplotách přes 40°C, živočichové jsou přes den schovaní ve stínu a potravu shánějí pouze v noci.
20 Přítok Amazonky – Río Ucayali – Peru
Přesto že rozdíl mezi počátečním bodem amazonské pánve a ústím řeky do oceánu je pouhých cca 170 metrů, voda v řece plyne velmi rychle a je třeba mít loď s výkonným motorem, aby silný proud překonal.
21 Mravenečník velký
Mravenečník velký je mohutné zvíře dorůstající 1,8 až 2 m na délku. Hmotnost se obecně pohybuje mezi 29 až 65 kg a ocas obvykle měří 64 až 90 cm. Zajímavý je jeho jazyk, který je až 60 cm dlouhý a 12,5 mm široký. Mravenečník jím velice rychle kmitá a za jednu minutu jej může zastrčit až 150krát. Při lovu potravy jazyk pokrývá lepkavá slina, která zachycuje drobný hmyz. Stejně jako ostatní mravenečníci nemá ani mravenečník velký žádné zuby. Ty nahrazují výrůstky v ústech a ve svalnatém žaludku.
22 Varan komodský
Varan komodský nazávaný také komodský drak se vyskytuje pouze v Indonésii na několika málo ostrovech v Indonésii. Žije v lesích, na travnatých pláních a v suchých říčních korytech. V současné době je ve vážném ohrožení a ve volné přírodě se vyskytuje asi 3000 až 5000 zvířat. Varan dorůstá délky až 3,5 m a hmotnost dospělého jedince může dosáhnout až 150kg.
23 Lev
Lev je savec čeledi kočkovitých (Felidae) a jedním ze čtyř druhů velkých koček rodu Panthera. Lev je po tygrovi druhou největší kočkovitou šelmou. Hlavním a určujícím rysem lvích samců je jejich hříva. Samci váží od 150-250 kg a samice 120-150 kg. V divočině se lvi dožívají 10-14 let, kdežto v zajetí se mohou dožít i věku 20 let. Dřive se lvi nacházeli v celé Africe, Asii a dokonce i Evropě, dnes se vyskytují pouze v Africe a na pár místech v Indii. Jsou to společenská zvířata a loví ve smečkách.
24 Snovač
Snovači si většinou staví shora zaklenutá hnízda se vstupním otvorem zdola. Tím chrání sebe i svá mláďata před možným napadením hady.
V Africe je běžně vidět, jak samec visí vzhůru nohama pod dokončeným hnízdem, aby přilákal samici.
25 Svišť horský
Délka bez ocasu: 53-73 cm, huňatý ocas: 13-16 cm, hmotnost: 5-6 kg.
Žije v nadmořské výšce nad 1700 m. n.m. Jako varovný signál užívá jeden hvizd, znamenitě hrabe (ve skalnatém podkladu dokáže vyhrabat i 10 m dlouhou noru do hloubky až 3 m, zimní spánek trvá přes půl roku. Samec žije trvale s jednou samicí, koncem května nebo června vrhá samice 2 - 6 slepých mláďat, která kojí asi měsíc. Svišť je denní zvíře, má bystré smysly. Ve Vysokých Tatrách je jeho nepřítelem orel skalní. Dožívá se asi 16 let.
26 Panda velká
Panda je savec nyní řazený do čeledi medvědovití, který pochází z centrální Číny. Panda velká žije v hornatých oblastech jako Sečuán a Tibet. Od druhé poloviny 20. století se panda stala národním symbolem Číny a je zobrazována na čínských zlatých mincích.
Panda velká žije téměř nepřetržitě uvnitř bambusových houštin. Přestože se řadí mezi šelmy, je její potrava převážně rostlinná. Její trávící ústrojí má sice stavbu obvyklou spíše pro masožravce, unikátní bakteriální mikroflóra ve střevech jí však umožňuje bez problémů tuto těžkou potravu strávit. Po odborné stránce je všežravcem, neboť je známo, že se příležitostně živí vejci a spolu s bambusem konzumuje také nějaký hmyz. Jsou to pro ni nezbytné zdroje bílkovin. Při žvýkání se jí třesou uši.
27 Prase bradavičnaté
Prase bradavičnaté je jediný druh prasete přizpůsobený ke spásání trávy ve stepích. Obvykle při pastvě pokleká na zápěstí chráněná tvrdými mozolovitými polštářky a trhá a uštipuje vrcholky travních stébel pysky nebo řezáky.
28 Nosorožec tuponosý
Nosorožec tuponosý, jinak také nazýván nosorožec bílý, je nejrozšířenější ze všech druhů nosorožců (8500 jedinců). Tento druh nosorožce je hned po slonu druhým největším suchozemským savcem. Na délku má 3,7 - 4 m (ocásek až 70 cm) a vážit může až 2,3 tuny. Pro nosorožce tuponosého je rozlišovacím znakem typická široká tlama s rovným horním pyskem.
29 Tučňáci
Tučňáci druhotně ztratili schopnost letu, díky změnám, které z nich udělaly výtečné plavce a potápěče. Aby ve studených vodách i mrazech na souši udrželi teplo, vyvinula se jim silná vrstva podkožního tuku (stejně jako všem vodním savcům; tučňák o váze 5,8 kg má 2,6 kg tuku) a velmi husté peří po celém těle, navíc pečlivě promašťované. Jednotlivá pera jsou velmi krátká a pevná a připomínají spíše šupiny.
30 Kapybara
Kapybara je největším žijícím hlodavcem. Jejich přirozené prostředí je v tropických a teplých krajích Jižní Ameriky vychodně od And, vždy blízko u vody.
Kapybara je výborný plavec, asi také proto byla dříve pojmenována v českém jazyce jako plavoun.
31 Fotografie obydlí farmářů na Venezuelském venkově
Kvalita bydlení a především představy lidí o kvalitě bydlení se v různých částech světa liší. To co lidem v Evropě připadá jako neobyvatelná chatrč může pro jiné lidi v oblasti Los Llanos ve Venezuele znamenat luxus. Soužití lidí a zvířat pod jednou střechou je pak samozřejmostí. V tomto domě hospodyně vaří v začouzené kuchyni nad otevřeným ohněm.
32 Děti žijí v těsném kontaktu se zvířaty – Venezuela
Venezuelský chlapec si hraje s kuřetem. Děti zde mají ke zvířatům velmi blízko, ale většinou je dospělí nevedou k lásce k nim. Na zvířata je nahlíženo jako na zdroj masa, mléka a kůže či peří.
33 Paní učitelka se svými malými žáky - Venezuela
Indiánské děti se každý den svážejí školní lodí po řece Río Autana do školy a odpoledne jsou zase rozváženy domů do vesnic. Každou školní přestávku pak využijí k dovádění v řece.
34 Indiánské děti ve třídě pro nejmenší - Venezuela
Malí školáci z vesnice na řece Río Caura. Školy mají tvar dlouhé „nudle“ kde na začátku je třída pro nejmenší a na konci chodí do třídy již skoro dospělé děti.
35 Lezení po stromech patří k přirozeným schopnostem dětí v Indonésii
Později své dovednosti uplatní například při sklízení úrody kokosových ořechů.
36 Děti - Indonésie
Když zjistily, že po vyfotografování digitálním fotoaparátem je na displayi vidět jejich snímek a začaly doslova šílet. Před objektiv si přinesly různé předměty a každé se chtělo nechat vyfotografovat, aby se na sebe mohlo hned podívat.
37 Stařenka ukázuje spřádání tak jak se používalo po dlouhá staletí – Cuzco – PERU
38 Dumazulu – domorodý kmen žijící dodnes podle svých tradic – JAR
39 Školáci - Lesotho
Děti ze školy v malé vesnici v Lesothu čekají zda na ně vystačí nějaká propisovací tužka, kterých jsme přivezli s sebou přes 100. Tužky a všeobecně školní potřeby jsou pro děti z chudých rodin téměř nedostupné.
40 Malé děti v Lesothu nejspíš poprvé v životě vidí bílého člověka- je to velká legrace
41 Hora Cerro Rico – Bolívie
Cerro Rico, v překladu Bohatá hora – každý den v útrobách hory, která stále hrozí svým zhroucením, pracuje přes 15 000 lidí. Již několik staletí se uvnitř hory těží stříbro a další nerostné suroviny. Vznikají spletité systémy chodeb a hora je doslova protkána jednotlivými doly, kterých je přes 900.
42 Záběr na linku pro získávání nerostných surovin z vytěžené horniny – Bolívie
Až 60% objemu vytěžené horniny je zpracováno. Zbytek je bohužel odplaven do místní řeky. Kvůli tomuto stálému znečišťování jsou neustálé problémy.
43 Nakopaná či odstřelená hornina se nakládá do košů, které se pomocí vrátku vytahují ven na povrch k dalšímu zpracování – Bolívie
Doly mají několik pater, mezi kterými jsou dnes již k dispozici vrátky na přepravování vytěžené horniny. Ještě před několika lety však horníci nosili těžké pytle s horninou na zádech spletí úzkých a příkrých chodeb až 30x denně.
44 Horník přežvykuje koku – Bolívie
Listy koky umožňují horníkům pracovat celý den bez jídla. Jedí pouze ráno a pak až odpoledne po příchodu z práce. Během těžby se nejí, protože pod zemí je velmi prašno. Ze stěn v dolech se uvolňuje azbest a při procházení chodbami se velmi práší, proto je práce v dole velmi nebezpečná.
45 Drcení horniny, která obsahuje zlato – Venezuela
V oblasti El Callao je pod zemí odhadem přes 10 000 tun zlata. Mnoho rodin zde vlastní svůj zlatý důl. Vytěžená hornina je svážena do firem, které ji za poplatek semelou a odevzdají majiteli zlato obsažené v hornině. Představa, že bude mít štěstí a najde zlatou žílu, žene zlatokopa stále kupředu. Zlatý poklad však bývá nalezen tak jednou za rok či dva, kdy se v 80 kg pytli s horninou objeví až 2 kg zlata! Výkupní cena je však velmi nízká.
46 Spouštění do těžební šachty je jen pro otrlé – Venezuela
Přes 40 m hluboko se zlatokopové spouští obkročmo na kusu dřeva šachtou bez bednění, kde hrozí sesuv či zborcení každým okamžikem.
47 Vrátek používaný k vytahování pytlů s horninou – Venezuela
Každý den ráno a večer slouží vrátek také k dopravě horníků do a ze šachty.
48 Kráter Kawa Ijen – Indonésie
Těžba síry přímo z divokého kráteru patří mezi nejnebezpečnější, ale zároveň dobře placená povolání v Indonésii. Stále hrozí pád do kráteru a udušení sirnými výpary. Za jeden kilogram síry dostane cca 1 Kč. O několik kilometrů níže v přístavu prodává výkupní firma síru již za 10 Kč kilogram. Po převozu do Jakarty cena síry stoupne na několikanásobek své původní výkupní ceny.
49 Výstup z kráteru s nákladem síry - Indonésie
Každý den dvakrát absolvuje nosič cestu dolů pro cca 80-120 kg síry, kterou si musí sám nalámat a vynést ji 600 m nahoru na hranu kráteru a snést cca 600 m do výkupního tábora. Mnozí chodí bosi či v ťapkách, ti šťastnější jsou majiteli holínek.
50 Výkupní místo pro vytěženou síru – kráter Kawa Ijen – Indonésie
Každý nosič dostane ihned zaplaceno za náklad, který přinesl. Pracuje se stále a pokud nosič prostě nepřijde protože se mu nechce, nebo onemocněl, nahradí jej ihned někdo jiný.
|
Domů 
